V dnešní době existuje v Karate stylu Šotokan [Shotokan] celá řada organizací, jako WKF (World Karate Federation), JKA (Japan Karate Association), SKIF (Shotokan Karate International Federation) a další. Tyto organizace mají různý pohled na provádění kumite a používají různé drobné odlišnosti v provádění kata. Ale co se týče základních technik, tak ty by měly být vždy stejné.

Minulý víkend jsem se zúčastnil semináře s mistrem Hirokazu Kanazawa a jeho žákem Manabu Murakami. Kancho Kanazawa byl přímým žákem Gičina Funakošiho [Gichin Funakoshi], je držitelem 10. danu a zakladatelem organizace SKIF. Ve svých 76 letech stále předvádí krásné karate, i když pojaté tradičním způsobem. Můj názor je, že kihon a kata mají danou formu a provedení a Kanazawa je tou správnou osobou, která jej může předvést. Jiná otázka je pak kumite, které se musí vyvíjet spolu s dobou a prostředím. Nejsem zastáncem ani sportovního kumite podle WKF ani tradičního pojetí boje, ale myslím, že kihon je třeba, aby rozvinul schopnosti pro boj.

Na semináři jsem si ověřil, že správné provádění základních technik odpovídá způsobu, jakým je již řadu let cvičím (i když jsem se v začátcích učil mnoho věcí jinak). Přitom se v praxi často setkávám s lidmi, kteří přijdou z jiného oddílu a mají naučeny chyby v samotných základech. Problém je, že jak se v začátcích dostávalo karate do Čech, tak se někteří lidé naučili špatně nějakou techniku a dodnes ji tak učí. Samozřejmě je tu i druhá situace, kdy karateka zná správné provedení, ale nedaří se mu jej dosáhnout.

Takže, zde je seznam deseti základních, a dle mého názoru velmi důležitých, vlastností, s kterými navíc bývají často problémy. Pořadí jednotlivých bodů neurčuje jejich prioritu.

1. hikite
   Hikite, tedy držení pěsti u boku, je základní pozice pro řadu technik, například oi cuki [oi tsuki]. Dodržení správné pozice je důležité, protože správně formuje tělo a při stahování ruky do hikite získáváme rychlost a sílu pro techniku prováděnou druhou rukou. Ruka by měla být kousek nad obi (páskem) a měli bychom se snažit otáček ruku jako bychom chtěli dostat malíček výš než palec. Loket by měl směřovat rovně vzad a pěst by měla být asi v půlce trupu (aby se nedostávala před tělo).
   Chyby: nedotažení pěsti vzad a vytočení lokte stranou.
   
   
2. práce boků
   Energie, do téměř všech technik, se získává z boků. Je proto třeba dodržovat správné postavení ai hanmi, tehdy máme otevřené boky pod úhlem 45°. A gjaku hanmi [gyaku hanmi] zavřené boky v rovině. Následně techniky jako gjaku cuki [gyaku tsuki] začínat prací boku.
   Chyby: přílišné zavření boků v ai hanmi a naopak nedostatečné v gjaku hanmi, při provádění technik je pohyb iniciován horní částí trupu.
   
   
3. nápřahy do krytů
   Každý kryt, ale i každá jiná technika, má svůj nápřah (počáteční pozici). Většinou je jedna ruka natažena před tělem v úrovni čudan [chudan] (střední pásmo) a druhá v začátku krytu.
   Chyby: Velice časté je špatné provedení nápřahu u age uke, které následuje po gjaku cuki [gyaku tsuki]. Tehdy se musí ruka, která provádí kryt, stáhnout do hikite (to je výchozí pozice age uke) a z této pozice provést kryt.
4. kopy
   Kopy jsou obecně problematickou oblastí, s kterou má řada lidí problémy. Jako všechny techniky, mají jednotlivé kopy (geri) danou dráhu pohybu. Mae geri musí mít vysoký nápřah (zvednuté koleno), aby kop na konci nesměřoval zdola nahoru a standardně je tento kop švihový bez kime (zpevnění) na konci. Mavaši geri [mawashi geri] musí být oblouk a dopadat kolmo (ne zespodu). Joko geri keage [yoko geri keage] je švihový kop a začíná se s částečně vytočenou kyčlí šikmo do strany. Naproti tomu joko geri kekomi [yoko geri kekomi] je přímý kop stranou, kdy musí noha dopadat rovně a na konci kime.
   Chyby: Nízký nápřah u Mae geri, Mavaši geri dopadá šikmo odspodu nebo nápřah je před tělem a ne na straně, Joko geri kekomi na konci dopadá ze strany či odspodu.
   
   
5. rotace zápěstí
   Síla technik v šotokanu spočívá v dobré práci boků a ve správné rotaci zápěstí. Většina technik má na konci rotaci zápěstí (předloktí). To se týká jak bloků, tak úderů. Rotace je většinou v posledních deseti centimetrech prováděné techniky.
   Chyby: Vynechání celé rotace nebo provedení rotace již na začátku techniky.
6. pozice lokte
   Když se podíváme na jednotlivé techniky rukou, tak zjistíme, že na konci techniky se může loket nacházet pouze v jedné ze dvou poloh, buď pokrčený v úhlu 90° (třeba uči uke [uchi uke], soto uke) nebo téměř rovný (oi cuki, gedan barai).
   Chyby: Například příliš pokrčená ruka u techniky tate šuto uke [tate shuto uke] či moc natažená u uči uke [uchi uke].
   
   
7. pozice zápěstí
   Stejně jako pozice lokte, je důležitá pozice zápěstí. Protože existuje řada úderových ploch, tak je i řada poloh zápěstí. Nejčastěji však máme ruku v pěst (základní bloky a údery) nebo otevřenou dlaň (techniky šuto). Při technikách, kdy je ruka v zavřená v pěst, musí být osa zápěstí rovně (neohýbá se dolů). U technik s otevřenou dlaní, musí být zápěstí rovně a ne ohnuté nahoru. Něco více v článku Správné držení pěsti při technikách cuki.
   Chyby: Se zavřenou pěstí ohnuté zápěstí dolů či vytočené do strany, takže vpředu není úderová plocha seiken. S otevřenou dlaní ohnuté zápěstí nahoru, například u šuto uke [shuto uke].
   
   
8. rozložení těžiště v postojích
   Každý postoj má dané rozložení těžiště a to je důležitější než třeba výška postoje. Dříve se tradoval názor, že čím nižší zenkucu dači [zenkutsu dachi], tím lepší, ale to není dobře. Lepší je vyšší postoj s váhou vpředu, ohnutým kolenem dopředu a tlačeným do strany.
   Chyby: Špatná šířka postoje, v zenkucu dači málo hnutá přední noha a tudíž těžiště vzadu, v kokucu dači váha moc vpředu.
   
   
9. dýchání a kime
   Veškeré techniky je třeba provádět uvolněně, do začátku vložíme krátký impulz energie. Na konci je krátké zpevnění celého těla (kime) se správným výdechem. Před další technikou je opět nádech.
   Chyby: Ztuhlé tělo při technice, špatné (žádné) dýchání.
10. etiketa
    Karate je japonské bojové umění a Japonsko byla a stále je země se silnou tradicí a etiketou. S tím souvisí věci jako seiza, pozdrav, joi [joy] a další. Více v článku Tradiční začátek tréninku – seiza, mokuso, joi.
    Chyby: Chybějící bojový duch a připravenost (zanšin [zanshin]).