Tento článek je to, čemu říkám "manažerský přehled", což znamená, že zde naleznete pouze hrubé a stručné informace (ne detailní popis nebo návod). Je to soupis nástrojů a technologií, které má Microsoft pro deployment operačních systémů. Pokud zde nenaleznete to, co jste hledali, tak je mi líto, ale rozepisovat více to neplánuji. Pokud chcete něco dodat, jste vítáni v komentářích.

PowerShel využijeme pro spoustu oblastí. Jednou z nich je samozřejmě operační systém. Zjišťování údajů, konfigurace apod. Pro spouštění příkazů nejčastěji používám PowerShell ISE, které je součástí Windows 7.

Group Policy (skupinové politiky) slouží k centrální správě počítačů s pomocí Active Directory. Hlavně se tedy využijí pro počítače zařazené do domény. Můžeme ale využít i lokální politiky (Local Group Policy), které nabízí o něco omezenější funkčnost, ale fungují i na samostatné počítače. Nově máme nejen Group Policy, ale také Group Policy Preferences, které mají trochu odlišné chování. Zde se podíváme na to, jak se Group Policy aplikují na objekty (uživatelé a počítače), jak je můžeme filtrovat, využít Loopback processing nebo hledat chyby při aplikování.

Na rozdíl od Active Directory se pro MS Exchange Server 2007 musel používat PowerShell pro řadu operací již od začátku. Některé operace byly časem doplněny do GUI Exchange Management Console, ale některé můžeme provést pouze přes PowerShell. Takže opět můj malý tahák užitečných PowerShell příkazů pro Exchange server (zatím ve verzi 2007).

Tak už i na mne dolehl PowerShell, ne že bych se mu bránil, ale hodně věcí udělám radši v GUI. Pro různé hromadné úpravy či výpisy určitých hodnot, se jedná o velice užitečného pomocníka. Myslím ale, že PowerShell není vytvořen zrovna User Friendly, takže pokud něco nepoužíváme pravidelně, není možné si to zapamatovat (neobsahuje takovou jednoduchou a chytrou nápovědu jako Cisco IOS). Proto jsem začal vytvářen tento seznam užitečných příkazů (a jejich variací), abych měl v případě potřeby, kam nahlédnout.

V určité situaci se může stát, že Outlook požaduje zadání hesla pro připojení k poštovní schránce, a i když zvolíte uložit heslo, tak po každém restartu počítače je vyžadováno znovu. Způsobeno to může být uložením credentials do Windows.

Active Directory asi všichni používáme (pokud jsme na MS platformě) pro centrální identity management (zjednodušeně správu uživatelů a autentizaci). Ale otázka je, kolik firem využívá množství atributů, které můžeme u uživatele nastavovat. Přitom různé personální či organizační údaje většinou evidujeme v personálních systémech. Tomu se sice nevyhneme, ale můžeme zadat (či exportovat nebo synchronizovat) tyto údaje do AD. A k čemu je to dobré? Například poštovní klient Outlook může tyto údaje zobrazovat a zjednodušit nám komunikaci.

Hlavně pro synchronizaci kontaktů do mobilního telefonu se může hodit přenést některé firemní kontakty z GALu mezi své osobní kontakty. Navíc Outlook 2010 podporuje v GAL kontaktech informace z Active Directory, které mohou zahrnovat také fotografie uživatelů.

Již od Windows Server 2000 jsou součástí MS Active Directory (AD) atributy pro uložení obrázku (fotografie) k uživatelskému účtu. Tyto údaje můžeme využít v některých aplikacích (třeba Instant Messaging), které načítají údaje o uživatelích z AD. A hodí se, pokud používáme adresář pro personální data. Nově jsou fotografie z AD podporovány v MS Outlook 2010. Vkládání obrázků do AD není složité, ale existují různé možnosti, které si zde popíšeme.

V článku se řeší nastavení klienta, aby bylo možno používat Single sign-on vůči aplikaci na serveru. Jako klienty bereme Microsoft Windows, které jsou zařazeny do domény, celá SSO autentizace probíhá vůči Active Directory a uvažujeme pouze protokol Kerberos. Samozřejmě naše serverová aplikace musí SSO podporovat. Hlavně se budeme věnovat webovým aplikacím a tedy konfiguraci webových prohlížečů a hromadné konfiguraci pomocí Group Policy.