sWOLcmd je program, který slouží ke vzdálenému zapnutí (probuzení) počítače zasláním speciálního rámce, který se nazývá Magic Packet. Tato technologie se označuje jako Wake On LAN nebo Magic Packet Technology. Program funguje z příkazové řádky, nemá tedy žádné grafické rozhranní, a musíte zadat nějaké parametry. Výhodou je, že jej lze použít v různých skriptech. Je možno jej použít v rámci jednoho subnetu nebo i vzdáleně (přes internet).

Asi každý má představu o tom, co je to Wake on LAN, tedy vzdálené zapnutí (probuzení) počítače. Když jsem ale začal přemýšlet o použití WOL na počítač, který je v jiném subnetu a je tedy mezi ním router, tak jsem si uvědomil řadu komplikací. Prostudoval jsem množství článků a diskuzí a zjistil jsem, že většinou je popis neúplný a často dokonce nesprávný. Proto v tomto článku shrnuji komplexně celou problematiku, kterou jsem nastudoval. Popisuji řešení pro probuzení počítače ve stejném, ale i vzdáleném (třeba přes internet) subnetu. A uvádím také příklad skriptu v PHP.

Grafická dokumentace sítě je velice důležitá. U malé sítě to tak nemusí vypadat, protože ten jeden admin, který ji spravuje ji má celou v hlavě nebo se dá vše jedním pohledem rozeznat. Ale jak síť narůstá, je dokumentace stále důležitější. Síť se stává složitější, na správě se podílí více lidí, do něčeho třeba musí zasáhnout externí firma nebo se mění správci. V článku budu používat pro kreslení diagramů MS Visio, které sice nepovažuji za dokonalé, ale je značně rozšířené (lze do něj získat obrázky většiny výrobců) a ve větších firmách asi není problém získat licenci.

Tento článek uzavírá sérii o počítačových sítích. Některé díly seriálu se věnovaly věcem jednoduchým a obecně známým, jiné něčemu složitějšímu. Nesnažil jsem se jít v popisu do úplných detailů, ale naopak přinést globální pohled na danou problematiku, a pokud někdo potřebuje detailnější popis, tak již jednoduše najde podle klíčových slov potřebné materiály na internetu. Tento článek shrnuje odkazy na předchozí díly a jednoduše popisuje vazby a návaznosti jednotlivých kapitol.

Zatím poslední dvanáctá část seriálu o počítačových sítích se stručně věnuje protokolu ARP. Jedná se o důležitý protokol, který slouží k nalezení MAC adresy stanice, která má určitou IP adresu. Protože MAC adresy potřebujeme při každé komunikaci, tak se ARP využívá velice často.

V jedenácté části seriálu o počítačových sítích se věnuji routingu, tedy směrování v sítích. Je zde stručný popis, vysvětlení termínů a pak jsou velmi stručně popsány některé běžnější routovací metody (RIP, IGRP, EIGRP a OSPF) včetně dělení těchto metod. U metod je ukázka základní konfigurace na Ciscu. Článek není zdaleka vyčerpávající a popis je často bodový. V závěru je zmíněno routování na Windows.

V desáté části série o počítačových sítích se věnuji způsobům, jakými se doručují (a adresují) data (rámce) na síti. Beru v potaz ethernet (a tedy rámec a fyzické adresování) a TCP/IP (paket a logické adresování). V praxi se jedná buď o přímé doručení, nebo o doručení nepřímé. Vše také záleží na použitých aktivních (pasivních) prvcích, takže popisuji tři běžné příklady (sdílené médium, switch, router). V druhé části článku je stručný popis aktivních síťových prvků a principů jejich funkce.

Devátá část seriálu o počítačových sítích je opět stručná a krátká. Je zde krátce popsán způsob, jakým TCP protokol navazuje a ukončuje spojení.

Sedmá část seriálu o počítačových sítích je již více zajímavá a přináší praktické informace. Na začátku je popis základních termínů pro sítě a podsítě, IP adresy a masky. Dále se probírají různé síťové třídy a způsoby zápisu subnetů. Druhá část se věnuje praktickým výpočtům síťových rozsahů, masek sítí, počtu hostů a subnetů.

Šestá část základů počítačových sítí se věnuje metodám vysílání (nevím, zda je to nejvhodnější označení). Je zde stručně popsáno broadcastové, unicastové a multicastové vysílání v síti.