Třetí část seriálu o počítačových sítích. OSI model je zažitý termín pro Open Systems Interconnection Basic Reference Model. Jedná se o abstraktní popis síťové komunikace a protokolů použitých pro komunikaci mezi počítači, který je dělen do sedmi vrstev. Při komunikaci se provádí zapouzdření - encapsulate na straně odesílatele a rozbalování na straně příjemce. Začíná se vrstvou 7, ta se zabalí do vrstvy 6, atd. Tento model byl vytvořen, aby se standardizovala komunikace a hardware i software různých výrobců mohl vzájemně komunikovat.

Osmá část seriálu o počítačových sítích. VLAN neboli virtuální lokální síť je v dnešní době běžná technologie, která přináší řadu výhod. Myslím, že všechny střední a větší firmy technologii VLAN používá a i pro malé firmy může být zajímavá. VLANy slouží k logickému členění sítě bez vazby na členění fyzické. V článku se pokouším popsat vše potřebné k pochopení toho, co to VLAN je, jaké jsou výhody a způsoby nasazení.

Tímto článkem, který pouze shrnuje obecné základy o počítačových sítích, bych chtěl začít sérii článků o základech počítačových sítí (computer networks), jinak řečeno networkingu. V článku naleznete stručný popis termínu počítačová síť a základní dělení sítí.

V druhé části popisu základních termínů a funkcí počítačových sítí se stručně věnuji síťovým topologiím. Síťová topologie popisuje uspořádání síťových prvků, ať už fyzické nebo logické. Základní topologie používané v lokálních sítích (LAN) jsou sběrnice, hvězda a kruh.

Čtvrtá část popisu základních termínů počítačových sítí se věnuje nejpoužívanější síťové technologii (hlavně v LAN) Ethernetu. Zároveň je zde popis souvisejících termínů kolizní doména a duplex (half a full). Pokud byste hledali třetí část, tak to je popis ISO/OSI modelu, který jsem zveřejnil již dříve.

V pátém díle seriálu o počítačových sítích stručně sepisuji základní informace o nejpoužívanějším protokolu TCP/IP. Je zde zmíněn TCP/IP model a princip encapsulace při odesílání dat. Pokouším se popsat rozdíly mezi běžnými termíny paket (packet) a rámec (frame). A nakonec je zobrazen formát rámce.

Šestá část základů počítačových sítí se věnuje metodám vysílání (nevím, zda je to nejvhodnější označení). Je zde stručně popsáno broadcastové, unicastové a multicastové vysílání v síti.

Sedmá část seriálu o počítačových sítích je již více zajímavá a přináší praktické informace. Na začátku je popis základních termínů pro sítě a podsítě, IP adresy a masky. Dále se probírají různé síťové třídy a způsoby zápisu subnetů. Druhá část se věnuje praktickým výpočtům síťových rozsahů, masek sítí, počtu hostů a subnetů.

Devátá část seriálu o počítačových sítích je opět stručná a krátká. Je zde krátce popsán způsob, jakým TCP protokol navazuje a ukončuje spojení.

V desáté části série o počítačových sítích se věnuji způsobům, jakými se doručují (a adresují) data (rámce) na síti. Beru v potaz ethernet (a tedy rámec a fyzické adresování) a TCP/IP (paket a logické adresování). V praxi se jedná buď o přímé doručení, nebo o doručení nepřímé. Vše také záleží na použitých aktivních (pasivních) prvcích, takže popisuji tři běžné příklady (sdílené médium, switch, router). V druhé části článku je stručný popis aktivních síťových prvků a principů jejich funkce.

V jedenácté části seriálu o počítačových sítích se věnuji routingu, tedy směrování v sítích. Je zde stručný popis, vysvětlení termínů a pak jsou velmi stručně popsány některé běžnější routovací metody (RIP, IGRP, EIGRP a OSPF) včetně dělení těchto metod. U metod je ukázka základní konfigurace na Ciscu. Článek není zdaleka vyčerpávající a popis je často bodový. V závěru je zmíněno routování na Windows.

Zatím poslední dvanáctá část seriálu o počítačových sítích se stručně věnuje protokolu ARP. Jedná se o důležitý protokol, který slouží k nalezení MAC adresy stanice, která má určitou IP adresu. Protože MAC adresy potřebujeme při každé komunikaci, tak se ARP využívá velice často.

Tento článek uzavírá sérii o počítačových sítích. Některé díly seriálu se věnovaly věcem jednoduchým a obecně známým, jiné něčemu složitějšímu. Nesnažil jsem se jít v popisu do úplných detailů, ale naopak přinést globální pohled na danou problematiku, a pokud někdo potřebuje detailnější popis, tak již jednoduše najde podle klíčových slov potřebné materiály na internetu. Tento článek shrnuje odkazy na předchozí díly a jednoduše popisuje vazby a návaznosti jednotlivých kapitol.

Tento článek tematicky navazuje na sérii o základech počítačových sítí, ale je psán jinou formou. K jeho napsání mne inspirovaly certifikační testy firmy Microsoft, které velmi často obsahují otázky zaměřené na DNS a to hlavně na použití různých typů zón. Takže v první části je určitý teoreticko-praktický popis funkce DNS, který rozhodně není vyčerpávající. A v druhé části se řeší různé použití DNS v podání Microsoftu. Jedná se i o věci, které jsem v praxi nikdy nepoužil, ale jsou potřebné do testů.

Asi každý má představu o tom, co je to Wake on LAN, tedy vzdálené zapnutí (probuzení) počítače. Když jsem ale začal přemýšlet o použití WOL na počítač, který je v jiném subnetu a je tedy mezi ním router, tak jsem si uvědomil řadu komplikací. Prostudoval jsem množství článků a diskuzí a zjistil jsem, že většinou je popis neúplný a často dokonce nesprávný. Proto v tomto článku shrnuji komplexně celou problematiku, kterou jsem nastudoval. Popisuji řešení pro probuzení počítače ve stejném, ale i vzdáleném (třeba přes internet) subnetu. A uvádím také příklad skriptu v PHP.