www.SAMURAJ-cz.com 

18.12.2017 Miloslav Translate to English by Google     VÍTEJTE V MÉM SVĚTĚ

Články

Elitní bojovníci japonského středověku - historie

Pondělí, 13.03.2006 15:51 | Samuraj - Petr Bouška |
Dvě slova, která jsou těsně spjata s bojovým uměním, jsou Samuraj [Samurai] a Nindža [Ninja]. Jedná se o dvě skupiny bojovníků. Samuraj, v překladu "Ten, kdo je ve službě", byl příslušník japonské vojenské šlechty. Řídil se kodexem cti – bušido [bushido]. Naproti tomu Nindža - špión, sabotér, vrah, záškodník, se neřídil žádným kodexem cti, jeho hlavním cílem bylo splnění úkolu, a to jakýmkoliv způsobem. Myslím, že pro pochopení těchto bojovníků, je nejprve potřeba přiblížit si dobu, v které žili.

Zjistil jsem, že na tyto stránky přijde mnoho lidí, když ve vyhledávači hledají termín Samuraj. Proto jsem se rozhodl, zveřejnit můj článek, který jsem napsal již v roce 1994, a který pojednává o středověkých bojovnících Japonska - Samurajích. Článek jsem rozdělil do tří částí historie, samurajové, nindžové.

Začneme obdobím Azuči - Momojama (1573-1600) a budeme pokračovat v následujícím období Tokugawa (1603-1867). Samozřejmě, že samurajové existovali již mnohem dříve. Původně sloužili jako členové ozbrojeného doprovodu císařské rodiny a nejvyšší šlechty. Asi kolem roku 1000 začali získávat na větší důležitosti. Tehdy přestal mít císař neomezenou moc a k vládě se dostávali šógunové [shogun] - vojenští místodržitelé, a každý daimjó [daimyo] (kníže, šlechtic) si zřizoval vlastní armádu. I historie nindžů [ninja] se datuje mnohem dříve. Hromadně začali být využíváni v období Heian (794-1185). A období Tokugawa pro ně znamená vlastně již konec činnosti, neboť začalo období míru. Ale přesto se doba, o které se chci zmínit, považuje za jednu z nejdůležitějších v japonské historii (když uvažuji o vnitřní situaci Japonska a ne například vpád Číňanů).

Období Azuči - Momojama, k tomuto období, období sjednocování Japonska, patří jednoznačně tři jména Oda Nobunaga, Tojotomi Hidejoši a Iejasu Tokugawa. Oda Nobunaga (1534-1582), syn bezvýznamného knížete, kterému se podařilo to, o čem snil každý mocný kníže. V polovině 16. století se velmi rychle a velmi brutálně zmocnil celého středního Japonska. Měl armádu čítající 46 000 mužů a z toho 4 000 nindžů. Při svých bojích také vyhladil mnoho klášterů, například válečné mnichy na hoře Hiei. Když získal moc, rozhodl se zničit i další hrozbu, která by ho mohla ohrozit, a velkou armádní silou napadl provincii Iga a téměř zlikvidoval síly nindžů. V roce 1573 se stal Šógunem (vojenským diktátorem). Ale v roce 1582 byl zavražděn jedním ze svých knížat Akeči Micuhidem. Ten byl několik dní nato zabit Tojotomi Hidejošim, který prohlásil, že mstí svého bývalého pána.

Tojotomi Hidejoši (1536-1598) zaujal místo šóguna po Nobunagovi. Pocházel z nízkého rodu, ale za Nobunagy se dostal na místo generála. Byl to geniální stratég a politik. Roku 1591 dokončil sjednocení země. Zavedl starou propast mezi samuraji a obyčejnými lidmi. Uspořádal hon na meče katana gari, kdy zakázal všem mimo samurajů nosit meče. Po sjednocení Japonska mu zbyla velká armáda a nové dobyvačné plány. Chtěl ovládnout Čínu. Korejci mu nedovolili, aby táhnul přes jejich území, a tak se roku 1592 vylodil s 160 000 vojáky v Koreji. Bylo jasné, že zvítězí, ale vtom se do boje přidali Číňané. A Hidejoši byl nucen prchnout. K druhé výpravě se již nedostal, protože roku 1598 umírá.

Iejasu Tokugawa (1542-1616) vybojoval velikou bitvu u Sekigahary v roce 1600, kde porazil všechny své odpůrce, kteří se spojili s Hidejošiho synem Hidejorim. A v roce 1603 se oficiálně stává šógunem. Jako své sídlo zvolil velký hrad v Edu (dnešní Tokio), který byl obklopen pozemky jeho spojenců. Ti, kteří se mu podrobili až po bitvě u Sekigahary, dostali svá panství až za touto hranicí. Jeho hlavní starostí bylo zajištění své bezpečnosti a politické stability. Tokugawa vytvořil mnoho zákonů a nařízení skoro o všem. Kontroloval vzdělání, právo, vládu a společenské třídy. Zřídil čtyři základní třídy obyvatel - samurajové, rolníci, řemeslníci, obchodníci. Vydal zákony pro vojenské domy, které upravovali postavení a chování členů dědičného vojenského stavu. Bez svolení šóguna se nesměly konat svatby, souboje, opravy hradů ani jejich rozšiřování, přemisťování vojsk atd. Samurajové se stejně věnovali cvičení vojenských dovedností jako vzdělávání (např. studiu konfucionismu a četbě). Ke kontrole knížat zavedl systém střídavého pobývání v Edu. Všichni daimjó museli každým druhým rokem pobývat v Edu, a když se vraceli na svá panství, museli v hlavním městě zanechat svou ženu a děti. Tímto a mnoha dalšími úpravami si Tokugawa zajistil, že vláda jeho rodu trvala až do roku 1867, kdy byla opět obnovena moc císaře.

zobrazeno: 13688krát | Komentáře [5]

Autor:

Související články:

Elitní bojovníci

Ve středověkém Japonsku existovaly dvě skupiny bojovníků – Samurajové a Nindžové.

Pokud se Vám článek líbil, tak mne potěšíte, když uložíte odkaz na některý server:

Pokud se chcete vyjádřit k tomuto článku, využijte komentáře níže. Pokud chcete poradit s nějakým problémem či diskutovat na nějaké téma, tak použijte fórum.

Komentáře

  1. [1] tereza

    myslela jsem že tu najdu něco jiného než jen meče:-(

    Úterý, 27.07.2010 21:07 | odpovědět
  2. [2] honza

    to já taky terezo

    Úterý, 27.07.2010 21:08 | odpovědět
  3. [3] Adéla

    Ty vado tadi se nic o historii japonska ve stredoveku fakt nic nedozvim.:-(

    Pondělí, 15.11.2010 16:37 | odpovědět
  4. [4] Mao

    Článek nabízí přesně to, o čem vypovídá nadpis a úvodní odstavec.

    Neděle, 28.10.2012 11:40 | odpovědět
  5. [5] Adam

    A co Mijamoto Mušashi !!!!????? to byl největší bojovník !

    Čtvrtek, 24.10.2013 20:26 | odpovědět
Přidat komentář

Vložit tag: strong em link

Vložit smajlík: :-) ;-) :-( :-O


Ochrana proti SPAMu, zdejte následující čtyři znaky image code

Nápověda:
  • maximální délka komentáře je 2000 znaků
  • HTML tagy nejsou povoleny (budou odstraněny), použít se mohou pouze speciální tagy (jsou uvedeny nad vstupním polem)
  • nový řádek (ENTER) ukončí odstavec a začne nový
  • pokud odpovídáte na jiný komentář, vložte na začátek odstavce (řádku) číslo komentáře v hranatých závorkách