Elitní bojovníci japonského středověku - Nindža

Nindžové [ninja], legendární postavy historie, které se objevují v mnoha pověstech. Pro obyčejné smrtelníky vystupují jako démoni ovládající nadpřirozené síly. Často se o nich hovoří jako o ďáblech. Mnoho zpráv vzniklo ze strachu lidí, stejně jako když lidé viděli draky, ale zde sehrála svou roli šikovnost a tajné dovednosti. Jako například neviditelnost či létání.

K tomu, aby lidé získali tyto představy přispívalo mnoho faktorů, které nindža dovedl využít. Nejjednodušší věcí byl nindžův oblek Šinobi šozuku [shinobi shozuku]. Klasický oblek se skládal z vysokých plátěných bot se zpevněnou podrážkou - tabi. Ty byly zvláštní tím, že měly oddělený palec, což bylo vhodné pro šplhání po provaze. Dále kimono - gi, které se skládá z kalhot a vesty, mělo v sobě spousty kapes a pouzder pro umístění zbraní a jiných předmětů denní potřeby. Ke kimonu patřil pás - obi. Případně se používal chránič hřbetu ruky. A nakonec známá maska na obličej. Zde různé prameny uvádí asi tři podoby. Maska sešitá v jednom kuse (stačilo nasadit), dlouhý pruh látky (nebo jiný tvar), který se obmotal kolem hlavy a nakonec maska z více kusů (asi dvou), která se také uvazovala.

Často se mluví o tom, že oblek nindži má černou barvu. Používaly se však různé barvy, které dobře maskovaly v daném prostředí. V noci, kdy nindžové převážně pracovali, to byla barva tmavá (tmavě modrá) nebo například bílá v zimě ve sněhu. Oblek byl většinou dvoustranný, a když se obrátil na rub, měl jinou vhodnou barvu.
Když už jsme u obleků, tak se musím zmínit o převlecích, které nindžové používali, když se museli pohybovat přes den. Nejčastěji to byl oblek chudého studenta, potulného mnicha nebo kupce.

Další věcí, která pomohla nindžovi zmizet, byla jeho šikovnost a umění využít okolí. Také svou roli sehrál strach, který pronásledovatelé pociťovali. Případně nindža mohl použít výbušninu, která šířila kouř. A v tomto zmatku šikovně a rychle zmizet.

Jednou z mnoha věcí, které přispěly k neuvěřitelným příběhům o černých ďáblech, bylo také to, že uměli létat. Nebo si to alespoň lidé mysleli. To když viděli temnou postavu letící nad jejich hlavami. Jednodušší možnost jak létat je natáhnout černý provaz například z vysokého stromu na střech domu (níže položenou) použít hák nebo kousek provazu a letět. V noci bez osvětlení nebude tmavý provaz vidět. Složitějším způsobem létání je užití vynálezu, který nindžové znali (na rozdíl od ostatních obyvatel Japonska) už v dávné době, sládal se z několika tyčí a plátna - jakési rogalo.

Nindžové museli ovládat znalosti z mnoha vědních oborů. Například chemie a botaniky na výrobu jedů a výbušnin, medicína pro vlastní léčení nebo pro znalost slabých bodů na lidském těle (k tomu přispívaly i znalosti energetických center a akupresurních bodů).

Nindžové byli všestranní bojovníci a to i ve zbraních. Nindža dokázal použít k boji snad každý předmět. Některé věci, které nosili u sebe, si dokonce upravovali (jako železné vějíře). Vynalezli spoustu zbraní. Manrikigusari - na koncích řetězu připevněné závaží, Kusarigama - k srpu připevněný řetěz, Šinobi zue - dutá hůl uvnitř s řetězem, pro lezení na stromy a jiné překážky užívaly Tekagi - ocelové drápy připevněné ke kroužkům na rukou a nohou nebo speciálně upravené boty, které měly oddělený palec apod. Mezi známé a pozornost poutající zbraně patří Šaken a Šuriken - různé vrhací zbraně všech možných tvarů, hvězdice i nožové zbraně. Nindžové používali krátký rovný meč Nindža ken, který se dal rychleji vytáhnout a byl skladnější (při častém upevňování na záda). Nindžové se při svém výcviku učili používat většinu těchto zbraní, dále se učili vědním oborům, strategii, speciálním uměním jako poutání, nebo naopak únik z pout, využívání nepřítelových obyvatel a tak bych mohl pokračovat ještě dlouhou dobu.

Neposlední věcí, ve které se nindžové cvičili, bylo Kudži kiri [kuji kiri] neboli magie. Tato dovednost vycházela z technik jako působení na nervová a energetická centra (asi jako akupresura), autosugesce, autohypnóza, ovládání svého dechu.