Bezkontaktní čipy, ať již v podobě karty nebo klíčenky, a dnes také jako součást mobilních telefonů, jsou již řadu let velmi oblíbené. Jejich použití je široké, jednou z podstatných oblastí jsou přístupové systémy, tedy jednoduše otevírání dveří. Na první pohled vše vypadá jednoduše, ale v pozadí je řada různých technologií, rozličné standardy a různí výrobci. Zkusil jsem dát dohromady základní informace, ale mnoho detailů se těžko dohledává.

Řada aplikací podporuje zobrazení fotky uživatele, kterou můžeme uložit do Active Directory Domain Services (AD DS) a od Exchange 2013 také na poštovní server. Fotografii v organizaci využije Outlook či OWA, Skype for Business, SharePoint, případně další. Kvůli nárokům na velikost se do AD DS ukládá pouze malá fotografie (náhled, low-resolution photo), kdežto na Exchange můžeme uložit větší fotku (high-resolution photo). Standardně si mohou fotku nahrát/změnit sami uživatelé pomocí OWA. Podíváme se na možnost, jak toto zablokovat pomocí politiky.

Různé drobnosti týkající se Exchange Server 2016. Jak k existující skupině přidáme emailovou adresu. Příkaz pro zobrazení statistik o schránkách již nezobrazuje stav limitu. Jak vytvořit a nastavit plánovací kalendář pro zasedačku. Informace o monitoringu systémových zdrojů. Využití sdílených schránek a ukládání odeslaných zpráv.

Office Online Server je nástupce za Office Web Apps Server. Umožňuje webové prohlížení, a případně i editaci, dokumentů Microsoft Office. Nefunguje samostatně, ale skrze servery Exchange, Skype for Business nebo SharePoint. Zde se stručně podíváme na instalaci a propojení s Exchange Server 2016. Integruje se do webového rozhraní pošty Outlook on the web a umožní přímo na webu prohlížet a editovat Word, Excel, PowerPoint a OneNote přílohy.

Běžně spravuje distribuční skupiny administrátor pomocí Active Directory Users and Computers, PowerShell či Exchange Admin Center. U distribučních skupin můžeme nastavit jejich vlastníka a ten pak může přidávat či odebírat členy pomocí MS Outlook. Celé je to jednoduché, ale když to zkoušíme poprvé, tak můžeme dostat chybu. Je pak třeba udělat zásah (povolení) na Exchange serveru.

V aplikaci Outlook můžeme plánovat schůzky v místnostech, které vytvoříme jako speciální objekt (Resource). Můžeme také využít vyhledávání volných místností Room Finder. Na Exchange serveru můžeme připravit seznamy místností Room List.

Webové rozhraní, pro přístup k poště na Exchange serveru, se dříve jmenovalo Outlook Web App (OWA) a ještě před tím Outlook Web Access. Od Exchange Server 2016 bylo přejmenováno na Outlook on the web, ale stále se běžně uživá zkratka OWA. Mělo by být intuitivní a shodné jako aplikace Outlook (asi záleží na úhlu pohledu). Řada věcí se změnila a nevím, zda v každém případě k lepšímu.

Článek stručně popisuje propojení Exchange 2016 a Skype for Business 2015. Vychází ze situace, kdy již integrace byla nastavena pro Exchange 2010 a pak došlo k migraci na nové Exchange servery. Získáme tak IM (Instant Messaging) a Presence v Outlook on the web a hlasové funkce (hlasová schránka, hlasový přístup do schránky, automatický pomocník).

Několikrát do roka vychází pro Exchange 2016 Cumulative Update (CU), který obsahuje souhrn aktuálních opravu a všech předchozích. Při instalaci CU dojde k uprgradu serveru a změní se číslo sestavení (Build number). Průběh instalace je podobný jako čistá instalace serveru a trvá delší dobu, kdy je server nedosupný.

V předchozích článcích jsme probrali jednotlivé oblasti migrace ze starší verze Exchange serveru na nový. Nyní vše shrneme dohromady pro ucelený (ale stručný) postup migrace. Základní myšlenka přechodu z Exchange Server 2010 na 2016 je docela jednoduchá, ale čím máme složitější prostředí, tím je i přechod náročnější. Nainstalujeme nové servery do existující organizace. Na nich vytvoříme databáze, nakonfiguruje služby a přesuneme poštovní schránky. Migrace se dá provádět za provozu, kdy nějakou dobu bude fungovat koexistence staré a nové verze.

Sedmá část seriálu o počítačových sítích je již více zajímavá a přináší praktické informace. Na začátku je popis základních termínů pro sítě a podsítě, IP adresy a masky. Dále se probírají různé síťové třídy a způsoby zápisu subnetů. Druhá část se věnuje praktickým výpočtům síťových rozsahů, masek sítí, počtu hostů a subnetů.