Seiza

Co je to seiza

Seiza je tradiční japonský sed, vyjadřující respekt a určený pro formální příležitosti. Dodnes je využíván ve většině budo. Hlavně na začátku a konci tréninku se tento sed využívá pro meditaci a úklonu. I když se již dnes v Japonsku nevyužívá seiza jako normální sed (v běžném životě), je stále využívána v různých tradičních uměních jako čanoju [chanoyu] – čajový obřad nebo hra na flétnu. V některých bojových uměních, převážně v Aikido, se používají i techniky suvari vaza [suwari waza] (překlad - techniky v sedě), což jsou techniky a formy prováděné v seiza.

Sei znamená správný, korektní a za znamená pozice v sedě, můžeme tedy přeložit jako správný sed. Je to formální sed, většinou používaný při sezení na rohoži - tatami nebo polštářku - futon. Nejvíce byl tento sed používán ve středověkém Japonsku v období Edo - Tokugawa (1603 - 1867). Můžeme sice nalézt obrázky samurajů sedících se zkříženýma nohama, ale je to spíše výjimka.

Provedení

Někoho mohou při sezení v seiza bolet nohy, ale to pouze poukazuje na malý trénink a slabé svaly. Lidé západního světa často zaujímají názor, že je tato pozice nepřirozená, nohy jsou příliš ohnuté a stlačené a proto se správně neprokrvují. Já myslím, že po krátkém tréninku člověk nemá problémy a že tento sed je lepší než třeba turecký sed, kde jsou špatně ohnutá záda. V detailech se může způsob provedení seiza školu od školy lišit, ale základy jsou všude shodné.

Jedná se o sed v kleče na patách, kdy máme palec jedné nohy (pravé) překřížený na palci druhé (někde se kříží celá chodidla a někde jsou nohy položeny vedle sebe). Kolena jsou od sebe (někde se specifikuje na šířku jedné až dvou pěstí, ale podle mne to není důležité) u mužů a těsně u sebe u žen. Záda jsou rovně, je chyba se předklánět i být příliš prohnutý. Ramena uvolněná. Ruce jsou volně položeny na horní části stehen (někde jsou opřeny o stehno zavřenou pěstí) s prsty u sebe. Lokty nejsou přitisknuty k tělu, ale uvolněné a tvoří kruh.

Je to ideální sed, kdy můžeme odpočívat, meditovat a přitom rychle reagovat – pohnout se, či vstát. Soustředíme se na seika tanden – centrum těla.

Zaujetí sedu

Abychom usedli do seiza, tak normálně začínáme ve stoje v joi [yoi].

• postavíme se do musubi dači [musubi dachi]
  
• mírně se vytočíme na pravou stranu (takže levá noha směřuje přímo vpřed)
• pokrčíme kolena
  
• levé koleno se pokládá na zem první, zatímco pravé je více vzadu
• pootočíme se a položíme pravé koleno – v tuto chvíli sedíme na ohnutých prstech – tento postoj se jmenuje kiza je to postoj z kterého můžeme rychle vstát a používá se, když čekáme útok
  
• natáhneme chodidla a posadíme se na nárty s překříženými palci
  

Pokud máme hakamu, tak se přidává ještě jeden pohyb pravou rukou při sedání, abychom srovnali hakamu.

Některé školy praktikují jinou formu usedání. Nemají nohy u sebe, když jdou dolů, ale zakročí levou nohou vzad a kleknou si na levé koleno. Tato forma je pak opakem vstávání.

Vstávání

Při vstávání vykročíme levou nohou vpřed, takže v koleni je noha ohnutá v pravém úhlu. Pravá noha se postaví na bříška prstů (ohneme kotník a prsty na noze). Z této polohy se zvedáme nahoru k levé noze (ta je v podstatě na místě). Končíme opět buď v musubi dači nebo v joi.

Joi

Slovo joi [yoi] znamená připravit, připravený, ve významu připravte se nebo buďte připraveni. Je to stav těla i mysli. Před prováděním jakýchkoliv technik karate byste měli zaujmout joi. Svoji mysl máte v zanšin a tělo v daném postoji. Joi je také povel, kterým vám učitel říká, abyste se připravili a zaujali danou pozici.

Pozice joi v šotokan [Shotokan] karate vypadá tak, že stojíme v hačidži dači [hachiji dachi]. Ruce jsou zavřené v pěst před tělem, trochu vytočené – hřbety rukou směřují od těla, lehce ohnuté lokty. Je to počáteční pozice, kdy jsme připraveni provést jakýkoliv pohyb. Například v godžu rju [goju ryu] se provádí jiný postoj, ale význam je stejný.

Pozn.: obecně se hovoří o tom, že joi se provádí v postoji hačidži dači, ale je také možno použít postoj heiko dači, který já preferuji.

Zanšin

Zanšin [zanshin] – soustředění mysli, totální pozornost v okamžiku na vše okolo, stav uvědomění si sebe a okolí. Klasické příklady popisu jsou, že v kjudo [kyudo] (umění střelby z luku) je to stav těsně po vystřelení šípu, nebo v karate tento stav máme po provedení poslední techniky v kata, kdy čekáme, zda nepřijde další útok. Já bych řekl, že v zanšin musíme být celou dobu, co cvičíme kata či bojujeme. V tomto stavu jsme soustředěni, užíváme periferní vidění, takže vidíme vše okolo sebe a klidně dýcháme.

Jame

Jame [yame] – zastavit. Používá se jako opačný povel k joi, tedy zastavte a uvolněte se. Když jsem se snažil najít toto slovo v japonském slovníku, tak se mě to nepodařilo. Je možné, že to je zkomolená verze slova jamu [yamu], ale všechny školy, které znám používají jame.

Šizen tai

Šizen tai [shizen tai] – šizen znamená přirozený, tai je styl, forma. Jedná se o přirozený (uvolněný) postoj. Občas se používá povel jame šizen tai, jako zastavte a vraťte se do volného postoje. Mistr Takeji Ogawa používá tento postoj jako přirozený bojový střech, kdy jsme uvolněni ve vysokém stoji a můžeme rychle přejít do jakékoliv techniky.

Mokuso

Mokuso znamená prázdná mysl a jedná se o meditační cvičení, které pochází ze Zen Buddhismu. Je to vlastně zjednodušená verze zenového cvičení za zen, které je základem zenu. Podstatou tohoto cvičení je vyprázdnit mysl, dostat se do stavu "nemyšlení", kdy je vaše mysl prosta myšlenek.

Při karate se tato meditace provádí na začátku tréninku, kdy byste měli odložit všechny starosti běžného dne, osvěžit mysl a dál se plně soustředit na trénink. A na konci, kdy slouží k relaxaci po tréninku.

Seika tanden

Velký význam v tomto cvičení má seika tanden, což je speciální bod – centrum těla uvnitř hara – břicha. Je to energetické centrum člověka. Ve východní filozofii se do tohoto bodu umísťuje centrum člověka, oproti západní, kde se bere hlava (mozek) případně hruď (srdce). Tento bod se nachází asi dva prsty pod pupíkem uprostřed těla. Proto se také v budo používá dýchání do hara oproti západnímu dýchání do hrudi.

Pozn.: výrazy seika tanden a hara se občas zaměňují a užívají ve stejném významu.

Praktikování

Opět se praktikování liší podle školy. Základem je za zen a používají se různé stupně zjednodušení. Postup, který užívám já:

• sedneme si do seiza
• první pohyb je nabrání energie z okolí – otevřenými dlaněmi provedeme kruhový pohyb těsně nad zemí, který začíná vedle nás (každá ruka z jedné strany) a končí spojením rukou v úrovni hara, přitom provádíme hluboký nádech
  
• pozice rukou: otevřené dlaně, spojené prsty, pravá ruka položena v levé, palce se dotýkají svými konci a jsou v rovině, ruce jsou volně položeny v klíně a mezera mezi palci a ostatními prsty by měla vycházet na seika tanden
  
• máme zavřené oči
• dýcháme zhluboka do hara nádech nosem a výdech pusou
• začátečníci se snaží soustředit na svůj dech a představovat si jak dech – energie proudí skrze tělo – nosem přes hlavu, středem těla dolů a mezi prsty do seika tanden, při výdechu jde přímo nahoru a pusou ven
• pokročilí se snaží oprostit všech myšlenek a na nic nemyslet

Řada škol neprovádí úvodní pohyb, kde se nabírá energie z okolí. Některé školy nemají ruce spojené v úrovni seika tanden, ale položené na stehnech (případně zavřené v pěst).

Tradiční za zen se liší v těchto bodech:

• sedíme v úplném nebo polovičním či čtvrtinovém (začátečníci) sedu lotosu
• oči máme pouze napůl přivřené a pohled směřuje na jeden bod na zemi, asi metr před námi
• nemyslíme na nic

Formální zahájení a ukončení tréninku

Formální postup na začátku i konci tréninku se v různých školách drobně liší, ale ve všech školách, které jsem navštívil (nejen karate) je obdobný. Jedná se o tradiční postup, který vyjadřuje respekt a je součástí etikety v budo. Následné body popisují mnou prováděný postup.

Nástup

Na pokyn trenéra všichni karate ka (cvičenci karate) nastoupí do řady podle svých technických stupňů (nejvyšší stupně na začátku). Pokud je na tréninku asistent trenéra, postaví se na začátek řady kolmo k ostatním. Trenér stojí oproti cvičencům v horní části. Stojí se v pozici joi.

Seiza

Trenér usedne do seiza a dá pokyn (například povelem seiza) ostatním, aby usedli. Ti tak činí postupně od nejvyšších technických stupňů.

Mokuso

Na povel mokuso cvičenci provádí výše popsanou meditaci. Cvičení je ukončeno povelem mokuso jame [mokuso yame].

Pozdrav rei

V dodžo [dojo] by měl být obrázek šihana [shihana] – mistra, zakladatele stylu. Trenér se obrátí k tomu obrazu a na povel šihan ni rei [shihan ni rei] se všichni ukloní mistrovi, pozdravem za rei.

Potom nejvyšší technický stupeň nebo asistent trenéra zavelí sensei ni rei a všichni pozdraví učitele.

Konec nástupu

Učitel vstane a dá povel kiricu [kiritsu] (vstyk). Studenti vstávají opět v pořadí od nejvyšších stupňů a staví se do pozice joi (někde rovnou do musubi dači). Když všichni vstanou, tak se navzájem ukloní, pozdrav ricu rei [ritsu rei].